Dobrý den, ahoj,

jmenuji se Lucie a jsem lvice, v horoskopu i srdci. Ráda zkouším nové věci, do všeho jdu po hlavě a až když to bolí, řeším následky. Svéhlavá, paličatá, netrpělivá.

Perfekcionista. Ať už dělám cokoliv. Uklízím dětský pokoj, věším prádlo, píšu článek, post na Instagram, šiju sukni, výsledek musí být dokonalý. A ani tehdy nejsem úplně spokojená. Nemám to se sebou lehké. Někdy jsem na sebe až příliš tvrdá, vím to, ale nepolevím.

Neřídím auto. Je to jeden z mých bubáků ve skříni. Necítila jsem se v tom perfektní a to mě stresovalo. Tak jsem přestala jezdit úplně. Přesto je to jeden ze strachů, které hodlám v budoucnu odbourat.

Dlouhou dobu jsem svoje potřeby, koníčky a pocity stavěla až za potřeby ostatních. Cesta k sebevědomé ženě, která si bez výčitek plní své sny, mi trvala řadu let.
Nyní o sobě mohu říci, že jsem žena, máma dvou růžovek, dáma slov, jogínka v rozkvětu, kreativní volnomyšlenkářka a taky trochu běhám.   

Největší zkouškou trpělivosti pro mě byly, jsou a nejspíš navždy budou moje dvě děti. Jsou mi dost podobné, ale také jsou podobné svému otci. Směsice dvou zcela rozdílných povah tak nechala vzniknout něco dokonalého. Naše děti. :) 

Můj život je provázaný slovy, písmenky, významy, láskou k textu a nezkrotnou touhou psát.

Psala jsem, píšu a budu psát.

Splnila jsem si sen. 

Jsem psavec a propsala jsem se k práci snů, k psaní.


Splnila jsem si sen. Z písmenek pečlivě skládám slova, jejichž smysl má mysl. Pracuji s textem. Hraji si se slovíčky. Píšu. Tvořím lepší svět prostřednictvím textu. Žiju to, co píšu.

Být sám sebou často znamená být sám 


Má písmenková cesta však nebyla vždy lemovaná jen růžovými zvýrazňovači. A protože v mém okolí nebyl nikdo, kdo by mě vzal za ruku a pomohl mi, začátky byly skutečně náročné. Úspěšný článek většinou vystřídalo temné údolí, černé jak permanentní fix.


Byla to jízda jako na houpačce. Dechberoucí nahoru brzy vystřídalo děsivé dolů. Hledala jsem pomyslnou kotvu, někoho nebo něco, co by mi pomohlo se stabilizovat, naplno se pustit do psaní. Přijímat úspěch i kritiku, a hlavně se nebát pokračovat i tehdy, když padám dolů. Kdybych tenkrát mohla své strachy s někým probrat, jistě by se začínalo lépe. Dostatečně jsem si nevěřila a v mém okolí nebyl nikdo, kdo by mě v mých snech podporoval. Cesta k sebevědomé ženě plnící si své sny byla dlouhá. Skutečně dlouhá.

Kreativní jenom o víkendu?


Psaní prostě není práce. Psaní je koníček. Psaním si na dům nevyděláš, říkali. A tak jsem dělala obchod a u toho psala. Redakční práce mě naučila mít lokty, ale odvaha živit se textem, plně se oddat studiu a jít si za tím, co mě nejvíce naplňuje, mi stále chyběla. Dělala jsem práci, která mě nebavila. Musela se řídit pravidly, které určil někdo druhý a na kreativní myšlení nebyl prostor. 

Během mateřské dovolené jsem propadla kouzlu blogování a díky tomu začala pohlížet na svět internetu zase trochu jinak. Nehledě na fakt, že do Čech naplno vtrhl online marketing a jeho neutuchající síla mě fascinovala.

Udělala jsem velký krok do neznáma a pustila se do vln online strategií, marketingových plánů a obsahových strategií. Práce na full time v oboru, který miluji, ale časový kolotoč. Práce od rána do rána, málo peněz, dvě děti a rozchod s jejich otcem. Tohle už nešlo odkládat. Rozhodla jsem se všechno vsadit na jednu kartu. Nastalo období, které sice nebylo lehké, ale naučilo mě mnohé.


Odvaha pustit se na pouť za svými sny je tím, co odlišuje nudné a jednotvárné bytí od plného, zajímavého života.


Sebrala jsem zbytky sil, které mi po večerech zbývaly a začala ze svých textů brousit diamanty, které svým leskem dokáží nadchnout, potěšit, zaujmout. A tak do dělám dodnes. Každý den se znova a znova učím psát lepší texty, aby zítřek byl zářivější. Protože včerejšek už nepřepíšu.

Moje trumfy? Fantazie a vynalézavost.

Dnes píšu prodejní texty pro své klienty, píšu na různá témata, nejen o psaní, a pomáhám těm, kteří by také chtěli mít psaní nejen jako koníček.

Pomůžu s prodejním textem firmě, sestavím obsah firemního blogu na míru. Napíšu článek do časopisu, ukotvím se v kde jakém tématu.

Podporuji sny, protože věřím, že čím větší sny člověk má, tím úžasnější život může prožít.

Stávám se tím, v co věřím.


Jsem. Jsem žena, i když se většinou cítím spíš jako holka. Věk je pro mě jen číslo.
Holka, která má často propisku zapíchnutou ve vlasech, protože co kdyby přišla inspirace.

Miluju svoje dvě děti, holčičky, kterým říkám růžovky. Často na ně v mých článcích narazíte. A taky miluju kafe, letní rána, moře, slunce, jógu a všechny svoje práce.

Miluju! I když u toho někdy řvu. Jsem lvice, mám to v krvi.

Štvou mě lidi, kteří tvrdí, že něco nejde. Nesnáším netečnost.

Nestydím se brečet v kině, zpívat u běhání. Knížky jsou můj druhý svět. Ukrývám se v nich, prožívám je. A občas jim přepisuju konec. 

Věřím. V lidi, malé zázraky a splněné sny.

Občas mám pocit, že nemůžu stihnout všechno co jsem si naplánovala a někdy mě baví nedělat vůbec nic.

Snažím se z malých momentů dělat velké životní okamžiky. A taky hodně chci. Ne od okolí, od sebe.

Píšu, tedy jsem.  ♥

Mojí celoživotní vášní, upevněnou desetiletou praxí v marketingu, jsou slova ve všech svých významech.

A jestli jste dočetli až sem, tak už toho o mně víte skutečně hodně. 

Těší mě, 

Lucie tulipán podpis